VZTAHOVOST & ROVNOVÁHA NAŠICH POLARIT

Zkus si tůten měsíc prostě své VZTAHY nebrat osobně, ale pouštět svoji důležitost a nedělat si domněnky o tom, jak to ten druhý myslel, proč se k tobě tak chová, proč s tebou mluví takovým tónem … Velmi doporučuji nebrat si nic osobně, jen vnímat, jak emoce jako reakce vyvěrá z tvé hloubky a vyplouvá na povrch, do vědomí, kde ji můžeš vnímat, cítit a identifikovat. 

Poté, co identifikuješ emoci jako reakci na chování toho „druhého“, zavři si oči, poodstup od celého rozhovoru nebo situace a uvědom si, že tu emoci necítíš ty, ale nějaká tvá zraněná část, která se právě teď cítí jako oběť toho „druhého“, s kým jsi v interakci. Zeptej se této své části: „Proč se tak cítíš?“ a vnímej svůj pocit nebo myšlenku, kterou s tebou tvá raněná část v emoci komunikuje. „Co potřebuješ, aby ses tak necítil/a“? je tvá druhá otázka. 

Chápeš? Nejsi to ty, kdo cítí vztek nebo smutek nebo sebelítost … je to právě tvá dětská část, která stále dokola prožívá pocit samoty, nebezpečí, nelásky, málo pozornosti, atd. Když sám sobě pak dáš to, co tato část tak dlouho postrádá, vlna emocí se uklidní, přijde pochopení, proč tví rodiče takto reagovali a zjištění, že jejich reakce se tě vlastně netýkala. Byla to jejich únava, přepracovanost, nebo se zrovna spolu hádali a ty jsi do jejich vzájemných emocí vstoupil/a. Nekřičeli a nezlobili se na tebe, ale sami na sebe, na svůj pocit bezmoci a únavy nebo strachu či vzteku. 

Takové odpoutání, odosobnění od těchto dávných příběhů dělá z tvých zraněných částí dary, které jsou v nich ukryté. Čekají, až je objevíš a znovu zaktivuješ. 

 Jako vše, i tůten měsíc brzy uteče a pomine, už teď to, co píšu, se stává minulostí. Uvědomuj si, že tyto emoce nejsou nové, nejsou reakcí na situace a lidi kolem tebe. Přicházejí z minulosti, nejsou tvou reakcí na přítomnosti, i když se to může tak může zdát. 

Znovu připomenu, že jsme tu pro tebe a sdílení je mocným a silným nástrojem pro nejlepší řešení nebo zesílení krásy a harmonie.