Jak jsem změnila bez-moc v mou velkou moc

“Je mi to líto, ale připravte se na to, že vaše dítě zemře. Tohle tak malé děti nepřežívají.” 

S touto větou za námi do fakultní nemocnice přijel největší odborník na dětskou chirurgii, nejen v České republice. Slyšela jsem ho jako by mezi námi byla protizvuková zeď. „Cože? Vždyť mu byl teprve týden!!“ … „Proč by se narodil, když by měl hned odejít?“ … Vnímala jsem jen slábnoucí zvuky a zhroutila se na lavičku. 

Také můj druhý syn přišel na svět vítaný a milovaný. To jsem ještě nevěděla, že to bude můj největší učitel. Devátý den se mu záhadně nafouklo a zfialovělo bříško a ještě ten den přijel úžasný pan doktor MUDr. Vacek v neděli rychle z dovolené, dokonce před obědem a zachránil mu život. I on měl strach. Řekl, že ani on neví, co ho čeká. Všechno se na mě valilo a zhroutil se celý můj svět … i se vším, čemu jsem do té doby věřila. 

Vezli mi mého malinkého milovaného syna na operaci. Seděla jsem zhroucená na lavici před operačním sálem a najednou jsem zřetelně uslyšela ve své hlavě jasný hlas: “Jestli jen na okamžik uvěříš tomu, že tvůj syn zemře, pak se tak stane.” 

Rychle jsem se probrala a následovala ten vnitřní hlas. Měla jsem na všechno jen pár minut. Rozhodla jsem se rychle. Čtyři a půl hodiny jsem seděla před operačním sálem a představovala jsem si, jak Mikešek žije, jak roste, jak se vyvíjí, jak spolu běháme po louce plné květin a nádherných pestrobarevných motýlů. A on se stal opravdu zázrak! 

Těch operací a komplikací bylo ještě několik a my jsme spolu strávili rok a půl životního učení se v nemocnici. Rok a půl šíleností v omezeném prostoru v pokoji 2×3 metry, až do půl roku bez možnosti jít ven nebo se vyspat. Když už jsem byla opravdu na dně a unavená a přišla několikátá ne-bezpečná operace, sedla jsem si do toho malého prostoru a z naprostého zoufalství jsem požádala celý vesmír o pomoc… Řekla jsem přesně: 

„Dejte mi prosím něco, co funguje okamžitě, zázračně a bez drahých přístrojů a bez drahých prostředků a léčiv, co bude okamžitě fungovat a zachrání mému synovi život.“ 

A stal se další zázrak! Na notebooku ihned vyskočila informace o nějakém muži, který pracuje s léčivou energií a může to naučit i mě!! A já jsem do toho šla! Léčila jsem už jako malá babičce kolena a nohy, vždycky mě volala a chtěla, abych na ně přiložila ruce a ony hřály! Jen jsem pro samý život na to na nějaký čas zapomněla. 

Byla to dlouhá cesta, plná omezení, nesvobody, těžkostí, trápení, trpělivosti, učení se důvěře a komunikace mezi dvěma světy. A někdy i víc než dvěma …. protože svět doktorů je také svět sám o sobě. My jsme naštěstí nakonec našli společnou řeč a tolerovali jsme se navzájem. Naučila jsem se to a oni se na oplátku radovali s Mikeškem a učili se, že zázraky existují. Ale sestřičky i pan ošetřovatel  to už dávno věděly. 

Těch zázraků jsem musela na své cestě potkat ještě několik, než mi došlo, že svůj svět a zdraví mé i mých dětí držím jen ve svých rukách. Že se můžu postavit za sebe a své děti do své plné moci a změnit tak vědomě zdraví i situace v mém životě. 

I já jsem předtím prošla “nevyléčitelnou” nemocí, ale muselo přijít dítě, abych konečně začala bojovat o život svůj i jeho a začala konečně uzdravovat a léčit nejen nás dva. Jsem totiž dost tvrdohlavá…  ale Vesmír má se mnou naštěstí obrovskou trpělivost.

Chcete o tom vědět trošku víc? Podívejte se na můj příběh ZDE


(c) Pavla C. Gondeková, únor 2021 – Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely,  jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.