Jsi pesimista nebo optimista ?
Znáte ten vtip? Přijde do baru …. ne, to je jiný (chichi) …
Víte, jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Optimista o tom ještě neví!!! (jakože o hrůze, která se někde mohla stát). Neznáte? Je možné, že jsem ho teď vymyslela. Ale je to základní otázka: Je ta sklenice z půlky plná nebo prázdná? ANO!! A je toho mnohem víc….
Tak jak je na tom ta sklenice?
Víte co? Je mi to jedno. Vidím sklenici a v ní pití. Vím, že se můžu napít. Vidím, že voda má krásnou zářivou barvu a že je nejspíš čerstvá. A jestli je z poloviny plná nebo prázdná mě vlastně vůbec nezajímá.
Protože přesně to zajímá moji mysl, mé podvědomí, ego. A to nejsem já. Ale tam to všechno začíná…
Bylo nebylo ... aneb ... kratičký příběh o Duši
No kratičký – tedy vzhledem k nekonečnu velmi kratičký Bylo nebylo, byla jednou jedna nádherná zářivá Duše. Byla naprosto dokonalá. Měla naprosto všechno, co chtěla a potřebovala a ani nic víc nechtěla. Měla všechno a byla vším.
Jednou si uvědomila, že je – a že je Duše.
A tam to pro ni všechno začalo …
Duše: „Dokázala bych si vzpomenout na svoji krásu a velkolepost, kdybych trošku pohasla? Jen trošičku. Dokázala bych si vzpomenout na to, jak nádherně zářím? Když nebudu tady, v té nekonečné Lásce – vzpomenu si na ni?“
A jak říkají s oblibou děti: „Sválně!!!“ (překlad: schválně!)
Jak to bylo dál ?
Vybrala si Zemi, kde existuje dualita – všechno je tam dvakrát!! (chichi) … Ne, všechno může být dvakrát!! Jednou dokonalé a podruhé nedokonalé. Jedno chtěné a druhé nechtěné. Jedno velké a druhé malé. Jedno mužské a druhé ženské. „Tak to by mohla být i legrace!“ – no, až taková legrace to tady zase není (bajo, je, ale pšššššt…)
A zrodila se do těla – Duše je obrovská, větší než galaxie. Do jednoho těla se nevejde. Ale kousek by se tam vešel! A tak se kousek Duše vměstnal do jednoho těla – a pamatovala si přesně ten jeden kousek ze své Existence věčné.
Jak to udělat ?
Jak to nejlíp udělat, aby si to tu nejvíc užila? Můžeme to opakovat dokola a dokola a dokola !! Narodit se, stvořit karmu, trošku umazat karmu a umřít … rychle se zpátky narodit, stvořit karmu, trošku umazat karmu, zase umřít …. atd. atd. atd.
Jak ale „donutit“ moudrou Duši, aby „chybovala“ a vytvářela karmu? A tak si Duše pomohla – vytvořila si krátký a velmi rychlý program – program nazvala Mysl.
A bylo to málo na tak velkou a moudrou Duši … a tak ještě přidala pár programů – Podvědomí, Nevědomí, Ego .. atd. atd. atd. Ten nejlepší program si dokonce umí tvořit programy nové – tzv. Bloky (ne blogy – bloky / limity / překážky).
A pak na ně zapomněla ...
… na všechno …
A jak si tak vesele (podle nálady i klidně smutně) žila na Zemi, zapomněla na sebe a na všechno, co stvořila. Zapomněla i na to, že tvořit umí!!! A taky na to, jak rychle a lehce to jde – ať chce nebo nechce. Že tvoří všechno, na co jen pomyslí a čemu jen uvěří….
Hra se mohla rozjet naplno ...
Čas plynul a plynul … staletí, tisíciletí, … duše přicházely a odcházely, lidé se rodili a umírali …a na světlo už skoro zapomněly. Svůj život a svůj svět tvořili čím dál víc nevědomě. A podle toho to taky vypadalo. (Jako když dáte třeba tříletým dětem na hraní nebezpečné věci… ne, nepřeháním – podvědomí většinou tak vypadá, jako malé dítě – a nebývá šťastné ani spokojené, většinou je dost naštvané!)
Až přišla doba, na kterou čekalo celé lidstvo … Mayové tento čas popsali velmi jasně a dokonce časově přesně. A všichni čekali – čekali na konec světa, na konec života … a on nepřicházel a nepřicházel …
A už nepřijde 
Na tento okamžik nečekalo jen celé lidstvo – čekal na něj celý Vesmír, tzv. Jednota. „Zraky a pozornost“ všech mistrů a andělů a všech světelných bytostí, dokonce i samotné Matky Země / pachamama/ Lady Gaia se upínaly na naši planetu Zemi a na nás, na lidstvo. Jestli to tentokrát zvládneme (fakt si myslíte, že jsme tu v nekonečném vesmíru sami? Nebo že jsme tu tak krátkou dobu? Že už jsme to třeba několikrát nezkusili a nezvládli? )
Jak že tentokrát dopadne ten náš test Rovnováhy? Přikloníme se víc ke světlu nebo budeme pokračovat do tmy? Co myslíte? Jak jsme dopadli?
A pak si začala pomalu vzpomínat ...
A pak si začala pomalu vzpomínat sama na sebe…
Začínáme nanovo. Od místa, kde jsme zatím jako lidstvo na Zemi nebyli. Dokonce i naše celá galaxie se přesouvá vesmírem do míst, kde zatím ještě za svoji existenci nebyla.
Co to znamená? A co to přinese? O tom zase někdy příště …. Ale počátek toho můžete sledovat právě teď. Proč? Protože jste si svobodně (jako duše) vybrali tu být právě v tuto chvíli, v tento čas, v této době, dokonce v tomto roce a měsíci (dnes je 3. července 2021).
Mnozí z těch, kteří chtěli tady na Zemi být a účastnit se změny staré energie do nové, už svoji energií přispěli a zase odešli zpět, domů, do hvězd, odkud sem přišli. A třeba se za nějakých 50 let (možná i dřív, některé duše jsou v tomto ohledu „nedočkavé“ ) se sem znovu narodí a zase budou svojí nádhernou energií a celou svojí bytostí přispívat k tvoření Nové Země – teď už snad vědomě.
Přeji nám všem, abychom byli v tomto (jakémkoliv) čase šťastni a co nejvíc v radosti a lehkosti se probudili a začali si uvědomovat, kdo jsme, odkud jsme přišli – ale hlavně: ŽE VŠECHNO V NAŠEM ŽIVOTĚ A V NAŠEM SVĚTĚ (to, co si všechno uvědomujeme, vidíme a vnímáme pozorností) SI SKUTEČNĚ TVOŘÍME JEN MY SAMI – A ABYCHOM TO KONEČNĚ TVOŘILI VĚDOMĚ!!!
Přeji vám světlo na vaší cestě, tady, na Zemi.
S láskou a úctou k životu a Existenci ... Pavla C. G.
(c) Pavla C. Gondeková, únor 2021 – Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.
Pomáhám lidem prožít léčení na více úrovních – uzdravuji fyzické tělo, podvědomí i nevědomí. Jsem průvodcem vyššího Vědomí, channeluji pro vás zprávy z vaší Akáši nebo od vaší nádherné Bytosti, průvodců, bytostí světla a vědomí. Provádím lidi po krajině jejich mysli a vnitřního světa a ukazuji, jak mohou změnit a vědomě tvořit svůj život. Učím také práci s léčivou energií.
Můj příběh si přečtěte tady -) https://pavlacristal.cz/muj-pribeh/