1. 6. slavíme Mezinárodní den dětí – NEZAPOMEŇTE OSLOVIT A OSLAVIT I TO VE VAŠEM NITRU – vaše vnitřní dítě
Řídit auto nesmí, ale život nám řídí!!
1. června všichni oslavujeme naše děti – ale co to nejdůležitější dítě v našem životě?
Někdo ani neví, že ho má. Proč? Protože není vidět. Je totiž ukryté, v našem nitru – v našem vnitřním světě. Je to naše vnitřní dítě.
Proč je pro nás nějaké „vnitřní“ dítě tak důležité?
Protože skrývá mnoho tajemství, která nám ovlivňují náš život – a to každý den v našem životě. Každé rozhodnutí je jím ovlivněno. Řídí naše podvědomé a nevědomé programy – ty programy, které vznikly, když jsme byli menší a ještě menší … a nejmenší. Když se nám stalo něco, co jsme už níkdy nechtěli znovu zažít. A tak jsme si už jako mrňata vytvořili programy. Takové programy, které zajistí, že už nám nikdy nikdo neublíží. Ale neuvědomujeme si, že si tím zaděláváme na životní problémy a smutky…
"My ale našim dětem neubližujeme, máme je přece rádi! ... Mají všechno, co potřebují a chtějí."
Věřím vám. Jenže – malé děti vnímají všechno jinak. Mají jiné priority. A vnímají spoustu věcí větší, než jsou.
Ve své praxi jsem se potkala s různými vnitřními bolestmi, o kterých si jako dospělí myslíme, že nic neznamenají. A přitom se pak celý život snažíme třeba zalíbit ostatním, i když v tom nejsme autentičtí.
Nebo máme potřebu být pořád obklopeni lidmi, přestože se vnitřně můžeme cítit osamoceni. Nebo jsme radši předem odmítaví nebo direktivní a nebo … vždyť víte, prostě nejsme sami sebou. Myslíme si, že to pro nás není bezpečné.
U klientky jsme třeba zjistili, že když byla malé miminko, dlouho zůstávala sama v pokoji, kde bylo šero. Nikoho se nedovolala, protože rodiče pracovali dlouho venku – v zemědělství je pořád co dělat. A z postýlky se sama dostat nemohla. V dospělosti se pak cítila hodně opomíjená a obklopovala se lidmi, kteří ji v jejím osamocení jen utvrzovali. Kdo udělal chybu a kde? Vlastně nikdo. Jsou to zkušenosti, které tu na Zemi sbíráme a snažíme se dalšími a dalšími životy tyto malé vnitřní děti objevit a uzdravit. Je skvělé, že přišla doba, kdy tento vnitřní svět jde uzdravit během jednoho života, vlastně během několika sezení (a někdy stačí i málo).
A to není všechno! Drží v rukách vyjímečný dar – velký poklad!!! A drží ho pro nás. Co je v něm ukryto? Jó, pro každého poklad největší… A ten objevíme, když se do tohoto vnitřního světa ponoříme, z hloubky přivedeme tyto zraněné děti a dáme jim přesně to, co potřebují. Lásku, pozornost, objetí a pochopení. A k tomu je vhodné mít průvodce, který se v tomto světě vyzná a je s námi přítomen v okamžiku setkání. A pak je to velmi snadné, nádherné a velmi často i dojemné.
A mění to naše nahlížení na sebe i na náš svět.
Řeší to spoustu vztahů s okolím – najednou rozumíte tomu, proč si vybíráte podobné partnery (většinou nefunkční) – proč? Protože v nich hledáme přesně to, co nám v hloubi našeho nitra chybí – přesně to, co drží naše vnitřní děti a čekají, až si na ně vzpomeneme, přijdeme za nimi a konečně je budeme moct obejmout a uzdravit.
Co můžeme udělat pro sebe už dnes? Pojďte si hrát!!!
Když je ten den dětí, pojďme si spolu vyzkoušet jedno malé cvičení – takovou pomůcku:
- Zahrajeme si hru: Zavřete si oči a vzpomeňte si sami na sebe, když jste byli malí – jak jste vypadali, jak jste se cítili, co jste rádi dělali, co jste uměli a v čem jste byli vyjímeční. Nikam nechvátejte, užívejte si, jak se vám vzpomínky vynořují…
- Vnímejte barvy – jaké barvy převládají? Jaké slyšíte zvuky? Jakou vůni cítíte? Vžijte se do toho malého dítěte, kterým jste ještě nedávno byli..
- A teď, když „vidíte“ nebo vnímáte toto malé dítě, zeptejte se ho (v duchu) – „Ahoj, přišel jsem za tebou. Můžu pro tebe něco udělat?“ – a čekejte … během okamžiku vám znovu v duchu přijde odpověď – buď to bude obraz nebo pocit nebo něco jako myšlenka… Po čem vy – vaše dítě touží nejvíc?
- A pak si představujte, jak svému dítěti plníte sen. Přesně to, co od vás chce, tak, jak to chce on/ona. A sledujte pak, jak se cítíte – jak se cítí vaše vnitřní dítě a jak se cítí vaše fyzické tělo… Co se změnilo?
Pamatujte si ho!!!
Nezapomeňte na něj – bylo, je a bude tam pořád. Můžete ho oslovovat jménem, můžete mu říkat jen „moje vnitřní dítě“ nebo jakkoliv … A každý den se na okamžik zastavte, zavřete si oči (alespoň ze začátku) a přivolejte ho. A zeptejte se ho, jak se cítí. Usmějte se na něj a pokud to zvládnete, obejměte ho.
Je to vaše dítě. A potřebuje lásku a pozornost, stejně jako všechny děti v naší fyzické realitě.
Já i mé spokojené vnitřní dítě (taky ne vždycky, taky s ní mluvím) vám z hloubi mého nitra přejeme, ať jste v životě radostní, šťastní a spokojení. Oba a všichni. A všechny. A buďte zdrávi ….
S láskou a úctou k životu a Existenci ... Pavla C. G.
(c) Pavla C. Gondeková, únor 2021 – Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.
Pomáhám lidem prožít léčení na více úrovních – uzdravuji fyzické tělo, podvědomí i nevědomí. Jsem průvodcem vyššího Vědomí, channeluji pro vás zprávy z vaší Akáši nebo od vaší nádherné Bytosti, průvodců, bytostí světla a vědomí. Provádím lidi po krajině jejich mysli a vnitřního světa a ukazuji, jak mohou změnit a vědomě tvořit svůj život. Učím také práci s léčivou energií.
Můj příběh si přečtěte tady -) https://pavlacristal.cz/muj-pribeh/
Pingback: ALERGIE - aneb jsem chudák já nebo ten černý bez, co chce kvůli mé alergii mamka pokácet? ~ Pavla Cristal - Léčení na více úrovních
Děkuji za komentář.
Mohlo by to být třeba naším vnitřním nastavením. Vždycky tu byly tisíce nových druhů rostlin a živočichů, zatímco jiné druhy mizely. Ale takhle extrémně jsme začali reagovat až v „moderní“ době. Kašel obecně je výraz těla, když říkáme, cítíme nebo věříme něčemu, co není v souladu s naší přirozenou energií, s naším vědomím. Je to jen informace, zpráva od těla pro nás: „Pozor, právě jdeš směrem od sebe, ne k sobě.“, stejně jako kýchání je zpráva o tom, že tohle se našemu podvědomí fakt nelíbí ( i když to může být pravda) a chceme to jinak. Chceme pro sebe jiné podmínky, než jaké máme. Ale i ty podmínky jsou odrazem našeho vnitřního nastavení. Žijeme vlastně to, čemu podvědomě pořád věříme.